6) Miroslav Šatan
Edmonton Oilers si slovenského hokejistu vybral na draftu v roce 1993, a to v pátém kole. Olejáři však nebyli spokojeni s jeho vývojem, proto ho vyměnili do Buffala Sabres za dvojici Craig Millar - Barrie Moore. Šatan působil v Buffalu necelých osm sezón, třikrát překonal hranici 30 vstřelených gólů za jeden ročník a vypracoval se na asistenta kapitána.
Millar se po dobu tří let nedokázal prosadit do kádru Edmontonu, když odehrál pouze 36 zápasů (4+2). Přes nižší soutěže se dostal do Slovanu Bratislava a kariéru ukončil ve druhé německé lize. Moore za Oilers nastoupil čtyřikrát, nebodoval a po konci v zámoří vzal zavděk nabídce z Velké Británie.
5) Patrick Sharp
Špatný úsudek ukázalo vedení Philadelphia Flyers v roce 2005. Sharpovi se vydařil ročník na farmě v AHL a místo toho, aby dostal prostor v hlavním týmu, tak byl vyměněn do Chicaga Blackhawks za Matta Ellisona.
Sharp v dresu Chicaga během deseti sezón třikrát slavil vítězství Stanley Cupu, nasbíral čtyřikrát přes 60 bodů za jeden ročník a stal se zástupcem kapitána. Na dvě sezóny si odskočil do Dallasu Stars, aby se v roce 2017 vrátil zpět a ukončil kariéru v Chicagu.
Zato Ellison odehrál ve Philadelphii sedm utkání, zaznamenal jednu asistenci. Poté zmizel do KHL, ve které působí dodnes a patří mezi největší hvězdy soutěže. V NHL se ale neuchytil.
4) Dan Boyle
V lednu 2002 se Florida Panthers rozhodla vyměnit Dana Boyla, kterého získala Tampa Bay Lightning za 5. kolo draftu (Martin Tůma). O jak velkou chybu šlo, se ukázalo během pár let.
Boyle pomohl Bleskům k titulu v roce 2004, průměrně sbíral přes půl bodu na zápas, jeho čas na ledě se často blížil polovině utkání a celkově v NHL i s vyřazovacími boji odehrál přes 1 200 zápasů.
Tůma nejslavnější hokejovou ligu světa nikdy neokusil. V zámoří se sice objevil, ale pouze v juniorce a AHL. Proto v roce 2007 zvolil návrat do Evropy, kde působil v několika převážně nižších soutěžích.
3) Jaromír Jágr
V lednu 2004 opustil legendární český forvard Washington Capitals. Ti jej vyměnili do New York Rangers za Ansona Cartera.
Jelikož sezónu 2004/2005 poznamenala výluka, byl prvním kompletním ročníkem Jágra za Jezdce 2005/2006. Hvězdná osmašedesátka v něm nastřádala 123 bodů (54+69), v dalších letech se jí povedlo nasbírat bodů 96 (30+66) a 71 (25+46). Kladenský patriot nechyběl ani v jediném utkání základní části.
Carter během výluky nikde nehrál, poté za Capitals zapsal 19 startů (5+5) a kariéru ukončil v roce 2007 v dresu švýcarského Lugana.
2) Markus Näslund
Chybu nevídaných rozměrů udělali funkcionáři Pittsburghu Penguins v roce 1996. Když už se konečně začal do NHL prosazovat Näslund, rozhodli se ho poslat o dům dál. Po švédském křídle skočil Vancouver Canucks, který Tučňákům na oplátku poslal Aleka Stojanova.
Zatímco Kosatky si mnuly ruce, Pens ostrouhali. Odchovanec MoDo se stal hvězdou, ve Vancouveru působil dlouhých dvanáct let, vypracoval se na kapitána, jednou překonal hranici 100 bodů za sezónu a je jednou z klubových ikon. Jeho dres s číslem 19 visí pod střechou Rogers Arena.
To Stojanov, který byl Vancouverem draftován v prvním kole v roce 1991, vyhořel. Za Pittsburgh odehrál jen 45 zápasů (2+4) a v roce 2002 s hokejem skončil.
1) Ron Francis + Ulf Samuelsson + Grant Jennings
V roce 1991 se odehrála jedna z nejbizarnějších výměn NHL. Hartford Whalers udělali trejd s Pittsburghem Penguins, který první organizaci zničil a druhou poslal na výsluní. Francis, Samuelsson a Jennings putovali do Pittsburghu za trojici Zarley Zalapski, John Cullen, Jeff Parker.
Francis za Pittsburgh válel sedm let, v šesti sezónách zaznamenal v průměru přes bod na zápas, byl asistentem i kapitánem. Samuelsson se vypracoval v klíčovou postavu zadních řad a Jennings mu zdatně sekundoval. Všichni tři společně slavili v dresu Tučňáků dva Stanley Cupy.
Zalapski vydržel v Hartfordu tři roky, než byl vyměněn do Calgary. Cullen měl za Whalers povedenou sezónu, ale v roce 1993 byl vytrejdován do Toronta. Parker zaznamenal v novém angažmá pouhé čtyři zápasy, protože byl donucen kvůli zranění ukončit kariéru.
