Rodák ze Scarborough v Ontariu se bruslení věnoval již od tří let. „Každou sobotu mě táta brával na venkovní kluziště za obchodním centrem. Koupil mi horkou čokoládu a pak mě nechal celé hodiny bruslit. Potom znova čokoláda a zase led. Zpočátku jsem samozřejmě padal, nikdy mi nepomohl vstát. Byla to jeho verze těžké lásky," odhalil Simmonds.
Jeho rodina rozhodně nepochází z bohatých poměrů. Otec byl stavební dělník, matka sekretářka a doma měli celkem pět dětí. Nebylo snadné dát malého Wayna na hokej, protože to pro ně byla drahá záležitost.
„Bylo to šílené, ale přesně tohle rodiče dělají. Není pro ně nic nemožné. Prostě najdou způsob, jak to funguje. Koupili mi použitou výbavu, ale pro mě byla jako nová," říká současný útočník Nashvillu Predators.
„Pamatuji si, že jsem chtěl být dalším Sergejem Fedorovem. Stále jsem opakoval mamce, aby řekla trenérovi, že mi musí dát číslo 91. A pak jsem nastoupil na led. Nedokážu to popsat, miloval jsem každou sekundu, bylo to úžasné. Vystřelil jsem puk a zastavil se až o hrazení. Muselo to být komické, ale mně to bylo úplně jedno," vzpomíná Simmonds.
Ten se také v brzkém věku setkal s rasismem. „Rozhodně jsem v tak mladém věku nepomyslel na barvu kůže. Začalo to tím, že jsem si začal všímat různých poznámek. Vyvrcholilo to tím, že mi poprvé někdo řekl tím slovem na "n". Nikdy na to nezapomenu. Je těžké to vysvětlovat někomu, kdo to nezažil. Fajn na hokeji je, že když hrajete, jste ve své bublině. Ať máte ten nejhorší den na světě, tak během zápasu nemyslíte na nic jiného než puk. Když vám však někdo předhodí rasovou nadávku, tak do té bubliny pronikne. Snažil jsem se vždy s takovými dětmi bojovat."
Nejcennější radu mu dala právě jeho maminka. „Je to smutné, ale co se dělo po zbytek zápasu? Nedal jsi gól, seděl jsi na trestné lavici, kde tě soupeř chtěl a prohráli jste. Někteří lidi ti to budou říkat kvůli tomu, aby tě rozčílili. Nejlepší způsob, jak jim to vrátit, je dát gól a vyhrát."
Zhruba v této době začali rodiče malého Wayna učit o Willie O'Ree, prvním černošském hráči v NHL. Pro Simmondse to byla jedna z nejdůležitějších lekcí v životě. O'Ree nejenže je prvním černochem hrající zámořskou Národní hokejovou ligu, ale dlouhou dobu byl jediným. Debutoval v roce 1957, kdy stále měla americká společnost rasové předsudky.
Když bylo Simmondsovi šestnáct let, hrál v středoškolském AA systému, protože na lepší AAA systém neměla rodina peníze. Toronto Jr. Canadiens ale o mladého talenta stálo. Na poplatek 5 000 dolarů se složili rodiče, strejdové, tety, dokonce i majitel stavební firmy, kde otec Simmondse pracoval. Wayne za to musel chodit celé léto vypomáhat na stavby.
„Dalo mi to hodně. Ještě více jsem dokázal otce ocenit. Nadřel se v těžké práci, aby mi o Vánocích mohl koupit rukavice, či nové brusle na moje narozeniny. Když řeknu, že se mí rodiče obětovali, abych mohl hrát hokej, je to pravda," říká Simmonds.
Simmonds zapsal první starty v NHL v dresu Králů, foto: nhl.com
O tři roky později seděl v autě se spoluhráčem Chrisem Stewartem, když mu zavolal agent, že si jej ve druhém kole draftu zvolili Los Angeles Kings.
„Moje maminka mi volala a hned začala plakat. Brečel jsem s ní. V tu chvíli jsem začal přemýšlet o své první hokejce. Tolikrát jsem ji zlomil a táta mi ji stále zalepoval, až na konci sezóny byla páskou zabalená jako mumie. Není divu, že jsem s ní dal jen jeden gól. A teď mě draftovali, neskutečné," vyprávěl v současnosti třicetiletý hokejista.
„Upřímně si myslím, že do ligy bych se nedostal, kdyby pan O'Ree neotevřel dveře - nejen mně, ale všem černým hokejistům se snem. Nebyl by Jarome Iginla, Grant Fuhr, Ray Emery nebo PK Subban. A rozhodně by nebyl žádný Wayne Simmonds. To je důvod, proč tento příběh odkrývám. Willie O'Ree by měl být v hokejové síni slávy. Včera bylo pozdě. Je to hrdina pro tolik z nás a zasloužil by si to."
„Vím, že někteří z vás budou tvrdit, že hrál jen 45 zápasů, že to bylo dávno, že je jiný svět... No, přál bych si, aby byl jiný svět. V roce 2011 byl na led vhozen banán, když jsem hrál v Ontariu. O rok později na mě v České republice křičeli 'opice, opice'. Každý z barevných hráčů to zažil."
„Není snadné o tom mluvit, ale stále to existuje. Není to dávná historie. Vždy je to malá část lidí, ale ublíží to stejně, jako když se mi to stalo poprvé v deseti letech. Šedesát let poté, co O'Ree nastoupil do NHL, se stále zbavujeme rasové nesnášenlivosti. Jen si představ, jak se musel v té době cítit on, když další černoch nastoupil v NHL až v roce 1974. Nikdy neztratil důstojnost a lásku ke hře. Willie byl jako první muž na Měsíci. Nebyl to jen hokejista. Byl astronaut, opravdový průkopník."
„Bez ohledu na to, co vám kdokoliv řekne, tak hokej je hra pro každého," uzavírá Simmonds.
