MS 2010 - Deset pilířů českého zlata

Dnes 19:08 - Pohádkový příběh, kterému nechyběla nečekaná a dechberoucí zápletka, prožili čeští hokejisté na 74. mistrovství světa hraném v Německu. Národní mužstvo, jež už před šampionátem všichni podceňovali, bylo po prohře s Nory zatracováno i vlastními fanoušky. Poté jakoby se však na bedrech Čechů usídlil bájný Fénix, který způsobil jejich zmrtvýchvstání. Pojďme si odhalit deset příčin vedoucích k zisku zlatých medailí pro malý stát v srdci Evropy.

Jaromír Jágr

Spolu s Jakubem Klepišem nejproduktivnější hráč týmu na turnaji. Jenže nenechte se mýlit, Jágrova přítomnost dává reprezentaci mnohem více než góly a nahrávky. Legendární křídlo je ve svých 38 letech tváří mužstva, vlastním zaujetím strhává ostatní a těší se obrovskému respektu ze strany spoluhráčů i soupeřů. A především už Jágr není ta superhvězda, okolo které se vše točí, stal se z něj hráč bojující pro tým. Pochopili to i ostatní.

„Doufám, že to nebylo mé poslední utkání [v reprezentaci]. Miluju tuhle hru a chci hrát tak dlouho, jak jen to bude možné.“

-- Jaromír Jágr

Jiskra

Něco podobného se nedá vydřít na tréninku, ani získat při rozboru u videa. Je to něco, co probleskne uvnitř každého hráče. Lehce můžeme nalézt příklad z minulosti. Na Světovém poháru v roce 2004 chtěla česká reprezentace uctít památku zesnulého Ivana Hlinky, jenž měl tým na prestižním šampionátu koučovat.

Mužstvo ale začalo hrozně. V Prvním utkání prohrálo s Finy 0:4 a po dvou třetinách zápasu se Švédy odcházeli hráči do kabin se stejným výsledkem. Následně ale reprezentace ožila. Seveřanům nadělila ve třetím dějství tři branky, v dalším duelu deklasovala Němce 7:2 a ve čtvrtfinále rozdrtila Švédsko 6:1. V semifinále sice padla v prodloužení s Kanadou, ale hráči z kolébky hokeje později přiznali, že za finále považovali právě bitvu s Čechy.

Na světovém šampionátu v Německu národní tým ožil po prohře s Nory, kdy se dostal na dno.

„Buďme upřímní. Podívejme se, kolik kluků z Ameriky odmítlo. Ostatní musí nasbírat zkušenosti, aby byli jednou dobří. Nemůžeme být zase tak kritičtí. My jsme přijeli bojovat, to, že nedáváme góly, by se neměl nikdo divit, to je prostě realita našeho hokeje. Ale tím nechci omlouvat naši hru.“

-- Jaromír Jágr po porážce s Norskem

Nájezdy

Štěstí, nebo umění? Nejspíš oboje. Říká se, že samostatné nájezdy jsou loterií. Hráči, kteří se úspěšně dokážou postavit gólmanovi tváří v tvář, jsou ale kluby ceněni. I v zámořské NHL mají mnohé týmy své specialisty na nájezdy, neboť body z nich mohou rozhodnout o postupu či nepostupu do vyřazovacích bojů. Jan Marek a Lukáš Kašpar, dva úspěšní exekutoři českého výběru, tyto situace umí a v kombinaci se zkušeným Vokounem utvořili nebezpečné trio, které bylo dvakrát o stupeň lepší než soupeř. Rozhodovaly ale centimetry.

„Nájezdy jsou mnohdy o štěstí. Některé se mi povedly, jiné ne. Je to zábavná cesta k vítězství, ale porážky z nich bolí.“

-- Tomáš Vokoun

Nedůvěra

Národní mužstvo tvořili hráči především z ruské KHL a domácí Extraligy. Nikdo tedy bez opor a hvězd ze zámoří neočekával úspěch, spíše blamáž. Jenže logika jde občas stranou a právě odepisování týmu motivovalo české hokejisty k touze po úspěchu. Navíc nehráli pod tlakem jako například Rusové, kteří s hvězdou soupiskou vyhrát museli.

„Dva týdny nazpátek nám nikdo nedával šanci. Teď jsem za kluky hrozně šťastný. Jsme ve finále.“

-- Jaromír Jágr po vyhraných nájezdech se Švédskem

Nováčci

Prakticky půlka českého týmu zažila na mistrovství světa svou premiéru. Nováčci jako Jakub Voráček, Lukáš Kašpar či Petr Vampola se nesesypali ani nepodlehli tamější atmosféře. Někteří z nich se dokonce stali oporami reprezentace a byli u klíčových situací na turnaji. Právě Lukáš Kašpar by mohl vyprávět.

„Měli hvězdy a my hokejisty z České republiky. Můžeš mít talentu, kolik chceš, ale nejdůležitější je tvrdá práce.“

-- Jaromír Jágr po finále s Ruskem

Oslabení

Dva. Tolik puků skončilo v české síti při vlastním oslabení. Přitom Češi odehráli na šampionátu v početní nevýhodě více než 71 minut. Ještě neuvěřitelněji zní fakt, že svěřenci trenéra Růžičky nastříleli v oslabení čtyři góly. Nastává tedy otázka, zda pro zlatý výběr byla hra v početní nevýhodě skutečně nevýhodou.

„To je náhoda. Samozřejmě to vyplyne ze situace. Když se to dá, situace je dobrá a víme, že to přečíslení může nastat, vyrazíme dopředu. S Petrem Koukalem to oslabení takhle hrajeme, vždy na sebe koukneme. Dneska to dvakrát vyšlo.“

-- Tomáš Rolinek se po zápase s Lotyši skromně vyjádřil o svých dvou gólech v oslabení pro Sport.cz

Tomáš Rolinek

Právě hvězda české hry v početní nevýhodě byla na mistrovství světa v Německu tmelem národního týmu. Hráče ruského Magnitogorsku mnoho fanoušků příliš nezná. Je to ale excelentní kapitán. Spoluhráčům jde příkladem na ledě, kde takřka „leze po čtyřech“, ale i mimo něj.

„Tomáš Rolinek za ty dva roky, co u toho jsem, ohromně vyrostl. Já mu loni řekl, že bude hrát obránce, a on tam skočil. On by šel i do branky, kdybych se zmínil. Má vynikající přístup a během pár let se vypracoval mezi hráče, kteří jsou pro národní mužstvo nepostradatelní.“

-- Vladimír Růžička pro MF DNES

Tomáš Vokoun

V zámořské NHL byl v letošní sezoně blízko nominaci na Vezina Trophy, cenu pro nejlepšího brankáře ligy. Ublížil mu ale výpadek formy po neúspěšném olympijském turnaji. I tak patří mezi nejlepší hokejové gólmany na světě. České republice už vychytal druhou zlatou medaili, poprvé na nejvyšší stupínek došel ve Vídni. Když je v brance a má formu, spoluhráči nemusí střílet mnoho gólů.

„Vokoun není nejlepším brankářem jen tady na mistrovství, ale na celém světě“

-- Vladimír Růžička

Tým

Není tým jako tým. Své mužstvo měl na německém šampionátu každý zúčastněný stát, avšak jen některé výběry působily jako celek, kde každý hráč stojí za druhým. Žádný český hokejista nezískal na turnaji individuální ocenění, o to víc působila reprezentace jako mužstvo, kterému nechybělo nic. Zdobila ho síla, víra, vůle, pracovitost a obětování se.

„Ačkoliv jsme neměli mnoho hvězd, hráli jsme jako tým. Dávali jsme do toho srdce.“

-- Petr Čáslava

Vladimír Růžička

Před šampionátem a v jeho průběhu dostal od hráčů celkem 26 omluvenek. To je i na olympijskou sezonu dost. Vynechejme nyní jeho způsob jednání s hráči, který byl v médiích nesčetněkrát probírán. Pro letošní mistrovství světa složil dohromady výborné mužstvo, které mělo svůj počátek už na sérii Euro Hockey Tour, především pak Švédských hrách. Dobře zasáhl do soupisky i na samotném šampionátu, když posunul Vampolu k Jágrovi místo Červenky. S českou reprezentační lavičkou se loučí zlatou medailí.

„Prosím, nenechme se uchlácholit jedním turnajem. Musí se konečně začít něco dělat, ale ne jen pusou. A když mluvím o práci, tak to není to, že my tady něco uděláme na turnaji nebo že si vás novináře posadím ke stolu a začnu vysvětlovat, jak je všechno špatně. Podle řečí je u nás v republice všechno špatně.“

-- Vladimír Růžička pro MF DNES

Kam dál?

• Čeští hokejisté budou hájit svůj primát proti další supervelmoci
• Češi vyrovnali sedm sekund před koncem díky Rachůnkovi a Marek s Vokounem zařídili finále!
• Zlatý sen hokejistů je dokonán, Češi ve finále porážejí Rusko 2:1 a slaví titul mistrů světa!
• Češi po vítězném nájezdu Marka postupují do boje o medaile!

Daniel Poláček / HokejPortal.cz, iihf.com