NHL - MVP jednotlivých týmů pro sezonu 2010/2011 - Pacifická divize

23.06. 12:00 - Letošní ročník NHL je minulostí a v nadcházejícím období tak přichází čas bilancovat. Pojďme nyní společně tým po týmu probrat jednotlivé nejužitečnější hráče svých celků, tzv. MVP (most valuable player). Dnes pokračujeme Pacifickou divizí.

Patrick Marleau, San Jose Sharks

V mužstvu Sharks by se dal nejužitečnější hráč vybrat téměř namátkou hned z několika jmen. V brance podával velmi kvalitní výkony Antti Niemi, Dan Boyle sice nezazářil, ale ani nezklamal, no a v útoku řádili hráči jako Thornton, Couture, Pavelski či Marleau. Právě poslední jmenovaný podával na křídle prvního útoku nejvyrovnanější výkony, a proto na něj padla naše volba. Se sedmatřiceti góly se stal nejlepším střelcem týmu, po přičtení šestatřiceti asistencí se jeho bodový součet zastavil na čísle sedmdesát tři.

Pro kanadského útočníka se nejedná o nejproduktivnější rok, avšak popáté z posledních šesti let překonal metu sedmdesáti bodů. Výše zmíněná cifra přesných tref pak znamená Marleauovo maximum. V play-off se mu dařilo střídavě. Kvalitně přispíval v úvodní sérii s Kings. Proti Detroitu se prosadil pouze v sedmém utkání, avšak jeho branka byla vítězná a postupová. Ve finále konference proti Canucks pak bodoval ve všech pěti utkáních série. Smlouvu má u týmu %Žraloků ještě na tři roky, kdy bude pobírat v průměru 6,9 milionu dolarů.

Corey Perry, Anaheim Ducks

Životní sezona zadáka Lubomíra Višňovksého nebo téměř nadlidské výkony jednačtyřicetiletého Teema Selänneho letos nestačily na představení kanadského forvarda Coreyho Perryho. Ten si prakticky celý rok udržoval průměr bodu na utkání a byl hlavním lídrem ofenzivy Kačerů. Jeho závěr pak ale vybočoval ze všech mantinelů normálního chápání. Rodák z Peterboroughu ještě měsíc před koncem základní části ztrácel na Stevena Stamkose přes deset gólů a na Daniela Sedina před dvacet bodů. O jakékoli individuální ceně se mu tehdy mohlo jen zdát.

V posledních šestnácti utkáních ale zaznamenal devětadvacet bodů (19+10). Celkem mu do zisk sta bodů chyběly dva zápisy (50+48). Švédského forvarda ve službách Canucks Perry nedostihl (ztratil na něj šest bodů), mladou hvězdu Tampy ale přeskočil hned o pět přesných tref. V životní sezoně si číselně polepšil o osmnáct gólů a dvaadvacet bodů. Dnes v noci se na předávání cen v Las Vegas hned dvakrát představil na pódiu. Kromě Maurice Rocket Richard Trophy pro nejlepšího střelce ligy si došel i pro Hart Memorial Trophy (nejužitečnější hráč soutěže).

Keith Yandle, Phoenix Coyotes

Diamant v poušti. Tak by se klidně mohlo přezdívat rodákovi z Bostonu, který se letos vyšvihl mezi elitu ligy. Již loni naznačil svůj potenciál, když v plné sezoně nasbíral celkem jednačtyřicet bodů (12+29). Letos svůj bodový zisk ještě vylepšil o celých osmnáct bodů (11+48). Devětapadesát bodů z něj udělalo třetího nejproduktivnějšího obránce NHL. Lepší byli pouze Lubomír Višňovský a Nicklas Lidström.

Ještě lepší zprávou v případě bostonského rodáka je fakt, že letošní sezonu odehrál s platem 1,3 milionu dolarů. Tou horší zprávou je, že mu kontrakt v létě vyprší, a aby setrval v Arizoně, bude muset generální manažer týmu Don Maloney mnohem hlouběji do kapsy. Kolem Yandlea by se v budoucnu mohla vystavět velmi solidní defenziva, americkému zadákovi je navíc stále jen čtyřiadvacet let.

Anže Kopitar, Los Angeles Kings

Nezpochybnitelná jednička v dresu Kings. Nemělo by se zapomínat na "mladíky" v obraně Drew Doughtyho a Jacka Johnsona ani brankářskou jedničku Jonathana Quicka, slovinský útočník byl ale hlavním hnacím motorem týmu. S třiasedmdesáti body (25+48) vyhrál klubovou produktivitu hned o šestnáct bodů před druhým Dustinem Brownem. V tabulce pravdy pak jasně vládl se ziskem pětadvaceti kladných bodů.

Bohužel sedm zápasů před koncem základní části si vážně poranil pravý kotník a ambice týmu okamžitě klesly o několik pater níže. Králové sice svedli sympatickou bitvu s favoritem ze San Jose, avšak v osobě Kopitara jim chyběl tolik potřebný lídr útoku. V Kalifornii moc dobře vědí, jaký klenot se v rodákovi z Jesenice skrývá, ne nadarmo má podepsanou smlouvu až do ročníku 2015/2016. Pro Los Angeles to znamená téměř jistotu 20-30 branek a 70-80 bodů na sezonu. S elitními křídly by klidně mohl atakovat hranici stovky bodů.

Loui Eriksson, Dallas Stars

Tichá hvězda v týmu Hvězd. O co skromnější je švédský forvard v soukromí a ve volném čase, o to více vidět je na ledové ploše. V uplynulých dvou letech si připsal třiašedesát, respektive jednasedmdesát bodů. Letos si opět polepšil a to na třiasedmdesát bodů (27+46). Eriksson bude navíc v příštích čtyřech letech pobírat plat v průměru 4,2 milionu dolarů.

O místo nejužitečnějšího hráče se letos pral především s dalším Seveřanem. Kari Lehtonen v brance Stars podával velmi dobré výkony. V útoku mu pak konkuroval Brad Richards (28+49), který se stal nejproduktivnějším mužem týmu. Právě s ním vytvořil rodák z Gothenburgu jednu z nejúdernějších útočných dvojiček v lize. V kombinaci s Jamie Bennem se pak jedná o jeden z nejlepších útoků Západní konference a celé soutěže vůbec.

Kam dál?

• MVP jednotlivých týmů pro sezonu 2010/2011 - Atlantická divize
• MVP jednotlivých týmů pro sezonu 2010/2011 - Centrální divize
• MVP jednotlivých týmů pro sezonu 2010/2011 - Severovýchodní divize
• MVP jednotlivých týmů pro sezonu 2010/2011 - Severozápadní divize

Matěj Klucho / hokejportal.cz