NHL - MVP jednotlivých týmů pro sezonu 2010/2011 - Severozápadní divize

21.06. 12:00 - Letošní ročník NHL je minulostí a v nadcházejícím období tak přichází čas bilancovat. Pojďme nyní společně tým po týmu probrat jednotlivé nejužitečnější hráče svých celků, tzv. MVP (most valuable player). Dnes pokračujeme Severozápadní divizí.

Daniel Sedin, Vancouver Canucks

Vybírat nejužitečnějšího hokejistu v barvách Vancouveru je jako rozhodování mezi luxusními vozy. I letos Canucks "vyprodukovali" několik hráčů se skvělou sezonou. V brance si skvěle vedl Roberto Luongo, v obraně odehráli skvělé ročníky Alexander Edler či Christian Ehrhoff, v útoku pak řádil fantom play-off Ryan Kesler nebo loňský vítěz Art Ross Trophy Henrik Sedin. Letošní volba ale padla na jeho dvojče Daniela.

Ten jako jediný letos ze všech hokejistů překonal hranici sta bodů a to o rovné čtyři bodíky (41+63). Cenu pro nejproduktivnějšího hráče ročníku pak přebral po svém bratrovi právě on. Navíc se jako útočník mohl pyšnit druhým nejlepším výsledkem ve statistice plus/minus (+30). Mezi forvardy ho předstihl jen překvapivý vítěz v této kategorii David Backes. Jedinou skvrnou na jinak fantastické sezoně je nejtěsnější prohra ve finále Stanleyova poháru s bostonskými Medvědy.

Jarome Iginla, Calgary Flames

Ač by si podle nás z velké části zasloužil místo v tomto článku Alex Tanguay, bohužel (pro něj) ho nemůžeme upřednostnit před srdcem a duší týmu Jaromem Iginlou. Kanadský hokejista se sice zprvu trápil, respektive nebodoval v takovém tempu, od povedeného dvojzápasu v polovině listopadu (Chicago-Detroit), kdy si připsal hned šest bodů (4+2) se rozjel v plné parádě.

Ročník nakonec zakončil skvělým ziskem čestaosmdesáti bodů (43+43). Podesáté za sebou překonal hranici třiceti gólů, přes čtyřicítku branek se dostal počtvrté v kariéře. Hranici osmdesáti bodů pak překonal popáté. Svým mohutným finišem navíc na konci ročníku zaznamenal jedno významné jubileum. Čtyři utkání před koncem chyběly Iginlovi k metě 1000 bodů tři zářezy. Prvního dubna v utkání se St. Louis přispěl kapitán Flames k výhře 3:2 dvěma brankami a asistencí. Právě vítězná trefa v tomto duelu pak byla jeho tisícím bodem.

Mikko Koivu, Minnesota Wild

Minnesota měla letos dva tahouny. Pokud bychom počítali vcelku stabilně chytajícího brankáře Niklase Bäckströma, tak tři. Těmi hlavními ofenzivními postavami však byli Martin Havlát a Mikko Koivu. Oba zakončili sezonu na hranici dvaašedesáti bodů. Z různých hledisek jsme se pak přiklonili na stranu kapitána Wild Mikka Koivua.

Ten v sezoně předváděl přeci jenom vyrovnanější výkony, navíc ho ze hry na jedenáct utkání vyřadilo zranění levé ruky. Oproti českému šikulovi měl i lepší bilanci pobytu na ledě při vstřelených a inkasovaných gólech. Finský mistr světa skončil ročník na +4, Havlát se ocitl v minusu (-10). Dvaašedesát bodů ani sedmnáct přesných tref nejsou v podání zkušeného hráče sezonní maxima, pro Wild však odváděl neocenitelné služby.

Matt Duchene, Colorado Avalanche

Již loni ukázal, že si s velkým hokejem rozumí, když vyhrál produktivitu mezi nováčky soutěže. Díky svému energickému stylu se rychle stal oblíbencem domácích tribun v Pepsi Centru. Letos ho měla čekat těžká druhá sezona. Duchene se ale s tlakem vypořádal výborně. Loňských pětapadesát bodů ještě vylepšil o dvanáct. V sezoně nasbíral sedmašedesát bodů (27+40) a stal se nejproduktivnějším hráčem Lavin.

Co se týče konkurence, na začátku roku to vypadalo především na Johna-Michaela Lilese, který si připsal rekordní šňůru asistencí na začátku soutěže a body sbíral i dál. Když se ale Avs přestalo dařit, poklesly i výkony amerického zadáka. To kanadský talent z Haliburtonu v Ontariu si svůj standard stále držel. Mužstvo Avalanche v něm má skutečný klenot, největší optimisté pak již hovoří o novém Joe Sakicovi. Na podobná srovnání je samozřejmě velmi brzy, dvacetiletý Duchene má však skvěle našlápnuto.

Taylor Hall, Edmonton Oilers

Jednička posledního draftu určitě neprožila tak oslnivou sezonu jako například Duchene tu premiérovou. V týmu Oilers se ale hned čtyři útočníci vyrovnali na špičce bodování v rozmezí jediného bodu. Proto je Hallovo jméno spíše subjektivní volbou. Na druhou stranu, pokus by se nezranili Aleš Hemský enbo zadák Ryan Whitney, psalo by se zde s velkou pravděpodobností o jednom z nich.

Český útočník si připsal stejný počet bodů jako kanadský talent (42), odehrál ale o osmnáct utkání méně. Ryan Whitney pak platil za nejproduktivnějšího obránce (2+25 z pětatřiceti utkání) než mu sezonu zhatilo zranění kotníku. Devatenáctiletý rodák z Alberty by se v budoucnu měl stát výraznou postavou v organizaci Oilers. S dalšími talentovanými mladíky jako Magnus Pääjärvi, Jordan Eberle či zkušenější Sam Gagner a Andrew Cogliano by mohli v Kanadě vystavět velmi silné mužstvo. Zapomínat se nesmí ani na první volbu letošního draftu.

Kam dál?

• MVP jednotlivých týmů pro sezonu 2010/2011 - Centrální divize
• MVP jednotlivých týmů pro sezonu 2010/2011 - Atlantická divize

Matěj Klucho / hokejportal.cz